A pak ti do toho hodí vidle...
Tak nějak by se možná dal popsat stav, ve kterém se všichni ocitáme. Nemyslím teď jen sebe, naši práci, naše řemeslo, myslím tím stav, ve kterém se ocitá celá naše planeta. Život nám do TOHO hodil vidle všem. Ve většině těžkých chvil, kdy se mi nelíbí, co se děje, a moje tělo zažívá strach z neznáma, nebo křivdu, začnu listovat ve své nejoblíbenější knize. Píše se v ní o moci přítomného okamžiku. Přestože ne vždy nám momentální stav vyhovuje, je dobré pozorovat dění a uvědomit si, že my nejsme ten stav, který se děje. A tak se několikrát denně snažím zachytit svoje myšlenky, které cestují po vlnách strachu a obav, jak vše bude. Snažím se je zastavovat znovu a znovu, ale ne vždy se mi to podaří.
Na nějakou dobu jsem vyměnila keramiku za lego, ninja omalovánky, prvouku, písanku, šicí stroj a vařečku. Nevadí. Manžel to celé jistí svým neutuchajícím elánem a dál jede svou hliněnou jízdu, musí :). Občas si to prohodíme, a zatímco já glazuju, on se snaží posté vyhrát v pexesu a čím dál víc se spíš ujišťuje, že by měl zvýšit svou denní dávku ginka.
I přesto, jak je nyní situace nejistá a děsivá, máme někde v skrytu duše naději, že to dáme. Moc děkujeme za objednávky, za to, že se vracíte a píšete nám zprávy, jak se vám keramika líbí a jak vám udělala lepší den v těchto těžkých časech.
Děkujeme. :)
