Obor, který jsem na průmyslové škole v Bechyni studovala, se jmenoval Technologie keramiky. V prvním ročníku jsem se snažila na základě talentových zkoušek přejít na obor výtvarné zpracování keramiky a porcelánu, ale neuspěla jsem. Můj talent nestačil, nebo spíše spojení malého talentu spolu s průšvihy, které jsem během prvního roku úspěšně nasbírala. Mezi mé „oblíbené“ předměty patřily – analytická chemie, organická chemie, tepelné zpracování( něco o výšce komínu? )technologie keramiky, automatizace, elektrotechnika a největší perla byla fyzikální chemie. Já jsem tehdy poslouchala The Cure, chodila na pivo, za školu a četla duchovní literaturu, takže spojení fyziky a chemie bylo pro mě přímo vražedné. Naše třída byla unikátní v tom, že ji tvořily převážně dívky, které chtěly studovat výtvarný obor. Takže jsem bohužel nebyla jediná, která netušila, o čem se v hodinách mluví, a dokonce se to musela naučit. Naštěstí jsme měli ve třídě Jiřího, který měl svatou trpělivost (díky, Jiří).
Občas jsme se třídou absolvovali exkurze do keramických závodů. Před jednou takovou exkurzí jsme se potají náležitě posilnili. A najednou se z nudné exkurze stala neuvěřitelná senzace. Jako když se ocitnete v jiném vesmíru. Stroje s velkými chapadly (čti rameny) se pohybovaly po kolejnicích a přesně věděly, kam mají zajet, co naložit, kde vyložit, jaký balík dát na správnou paletu, kdy se zastavit a čekat. O kousek dál stáli zaměstnanci u dlouhého pásu a ostřížím zrakem sledovali obkladačky, které se sunuly v nekonečném množství rychle za sebou, v ruce drželi popisovače a značili vadné kusy. Nakonec ta exkurze nebyla tak špatná:)
S maturitou z tohoto oboru, u kterého jsem tedy zůstala, máte skvěle našlápnuto jít pracovat do keramických závodů. Můžete být mistr na jedné z takových linek, jaké jsme viděli v Raku na exkurzi. Tyto ambice jsem neměla. Netušila jsem ale, že o několik měsíců později potkám Roberta a jednou, po nekonečném množství pokusů a omylů, budu mít dílnu, ve které budeme vyrábět i obkladačky. Tedy bez chapadel a obrýlených kontrolorů. A exkurze, ty také děláme. Ale jen pro dětičky z místní základní školy.
Život je někdy legrační!
